Jak jako požár? Jak to myslíš, holko jedna?
Jednoduše. Určitě máte někde doma krabici s hromadou fotek z dětství. Jak jedeme poprvé na kole. Jak jdeme do první třídy. Jak jsme se umazali při hrátkách na zahradě. Všichni víme, kde tu krabici najdeme, protože se za ta léta stala základním inventářem našich domovů. Jsem si jistá, že v této sbírce najdete i fotky prarodičů, či nějaké další historické rodinné foto jobovky.
Možná se na ně nedíváme tak často, ale víme, že tam někde jsou. A přijít o ně můžeme jedině, když:
- Za a) když nás chytne minimalistický rapl a opravdu doma nic nechceme.
- Za b) když ztratíme vzácnou foto krabici při stěhování.
- Za c) když krabice podlehne požáru (ale to určitě nikdo nechceme).
Takže tak jsem to myslela s tím ohněm. Ha!
To je sice hezký, ale fotky v telefonu nám stačí
U fotek v telefonu nebo počítači je to ale jiný. Jasně, taky víme, kde ty fotky najdeme, ale jakou máme jistotu, že je tam najdeme za 10, 20, nebo třeba 50 let? Další věc je, že díky moderním technologiím tvoříme stovky fotek, které si nemůžeme pořádně užít. Dřívější analog měl jednoduše něco do sebe. Člověk nemohl fotit do aleluja a dával si záležet na tom, co vyfotí.
No a existuje nějaký řešení?
Tak si ale říkám, že by to šlo nějak skloubit. Vybrat nejoblíbenější fotky a vytvořit z nich hmatatelnou vzpomínku, o kterou jen tak nepřijdeme a která výborně padne do ruky. A co jiného by to mohlo být než fotokniha. Nabídka je u nás pestrá, ale moje srdce nejvíc těší knihy značky Kvalitní fotky. Jejich zpracování nemá u nás konkurenci, nenajdete v nich žádné logo, čárové kódy či jiné otravné prvky. Barevnost fotek lahodí oku, vnější provedení zase potěší hmat (ano, tento zanedbávaný smysl).
Kvalitní fotky nabízí různé typy přebalů: s fotkou, dřevěné nebo potažené kůži. Já osobně nejvíc miluju knihy potažené plátnem nebo semišem. Obzvlášť semiš, protože s tím se i ráda pomazlím, haha.
Nejenže fotoknihu ode mě dostanou všichni mí novomanželé, podarovala jsem se i já sama a moje polička se pyšní několika knížkami s mými fotkami z cest.
Instagram jednoduše nestačí.
Hmm, to se mi líbí, ale nemám na to čas
Cože? Cože to slyším? Že nemáte čas? Hmmm. No, já si myslím, že je to o prioritách. Nemusíte vytvářet knihu každý týden. Ale najít jednou až dvakrát ročně dvě tři hodinky? To by se dalo zvládnout, co myslíte?
PS.: S Kvalitními fotkami spolupracuji dlouhodobě a na jejich produkty, které dávám i svým klientům, nedám dopustit. Proto mě potěšilo, když mě poprosili o rozhovor, který najdete na blogu Kvalitní fotky!