Jaké je to být svatební fotografkou?

27/05/2021

Boží! A někdy pořádně vyčerpávající. Ale pořád boží.

Ne ale vážně. Dělat svatebního fotografa je jednoduše práce, kterou musíte milovat, jinak ji nemůžete dělat opravdově. Kolikrát už jsem na svatbě dostala otázku, zda mě to pořád baví, když jsou všechny svatby stejné. Chyba lávky! Nejsou. Teda v základu samozřejmě ano. Potkají se dva lidi, nějakou chvíli spolu existují až si řeknou: “Hele, a tak pojďme spolu být napořád!” Svolají všechny jejich srdci blízké a oslaví to s nimi. Huráhej. A právě složení lidí, to je oč tu běží. Na jedné svatbě se pláče o sto šest, na další jsou zase všichni vysmátí. Někde poletují děti, jinde je banda kámošů, která všechno vesele komentuje. Do toho má člověk pořád co uzobávat a pít, protože jídla a pití bývá na svatbách vždycky přebytek.

Svatební ninja

A do toho všeho tam pobíhám já. Snažím se být všude a přitom nikde. Jako ninja. Zachycovat momenty, které si chcete zapamatovat, ale přitom se nikam necpat a na nikoho nehulákat, co má dělat, jak se má postavit a jestli je nebo není vhodný fotit se s pivem. Já to fotím tak, jak to je. A díky tomu jsem si právě od jedný nevěsty vysloužila přezdívku ninja. Prý si vůbec nepamatuje, že jsem je fotila, a přitom jsem na fotkách zachytila všechno důležité.

Kocovina bez kapky alkoholu

Když už se mě neptají svatebčané, kde se ve mně bere láska ke svatbám, tak to občas dělají jiní fotografové. Že si focení svatby párkrát střihli a nikdy více. Tak nebudeme si lhát. Já fotím v průměru devět až dvanáct hodin denně. To už je pořádná šichta. Většinu toho času jsem na nohách, chodím sem a tam. Když se nic neděje v prostoru hostiny, jdu se podívat ven. Chodím okolo svatební lokace a hledám, co kdo kde vymýšlí a co je třeba zachytit. Sednu si při obědě, nebo na záchodě (haha). Když dofotím, sednu do auta a dojedu domů, lehnu do postele a následující den mě čeká tzv. svatební kocovina. Ne, nesouvisí s alkoholem (protože domů jedu přeci autem). Je to ale odpověď těla, který si chce den po svatbě odpočinout.

Nabíječka jménem svatba

Ačkoliv je svatební focení vyčerpávající, ve výsledku mě neuvěřitelně nabíjí. Nejenže se na den stanu blízkou kamarádkou novomanželů, občas zapadnu i mezi rodinu. Maminky i babičky se o mě starají, zda jsem dost jedla a pila, v závěru dne mě zahrnou pořádnou výslužkou. Kdy se vám stane, že se váš kolega či šéf starají o to, jak se vám daří a při odchodu z práce vám ještě dají dárek?

Táhnu na stovku

Už jsem byla na více jak 80 svatbách a povím vám, že mě to pořád baví. Naplňuje mě spolupráce s příjemnými lidmi a jejich úžasným okolím, no největší satisfakcí jsou nadšené reakce po zhlédnutí fotek. Jeden z důvodů, proč má mnoho fotografů ze svateb stres, je “tíha” pocitu, že někomu fotíte jeden z nejdůležitějších dnů v životě. Já to takto nevnímám. Celý svatební den si užívám stejně jako novomanželé a hosté, věřím svojí technice a sama sobě, že vždy zachytím vše, co je potřeba. Pokud bych si nevěřila, tak bych svatební fotky nedělala.

Destinace: svatba

Díky svatbám zažívám věci, které by mě v běžném životě jen tak nepotkaly, jako třeba projížďka Teslou, pohled na pražský hrad z terasy hotelu Four Seasons, návštěva všelijakých stodol v roztodivných vesničkách, výšlapy do hor, jízda na velocipedu.

Ha, ten velicoped, ten měli na jedný pohodový svatbě. Novomanželé byli největší punkáči, nechtěli skupinové ani párové fotky, prostě jsem měla fotit vše, co přišlo pod ruku. No a ženichovi na svatbu dorazila parta kamarádů, kteří jsou nadšení velocipedisté. Dali jsme se do řeči a hoši trvali na tom, abych se svezla. Já a adrenalin moc nejdeme dohromady, přeci jen při velicopedu hledíte na zem z výšky cca 2 m a mě ještě čekalo pár hodin focení. Naštěstí jsem ale jízdu zdárně přežila, svatbu odfotila, fotky doručila. 🙂

Ve svatebním opojení

Abych to na závěr nějak shrnula, nikdy jsem nečekala, že se v životě vydám touto cestou. Tak nějak se to stalo (za pomoci mojí akční mamky a sestřenice). A jsem za to neskutečně vděčná. Svatby jsou pro nás fotografy, které je milujeme, vlastně taková droga. Dojezdy po svatební sezóně jsou náročné, ale na jaře se těšíme, až to zase vypukne. Jaká krásná místa objevíme, se kterými zajímavými lidmi se potkáme, jak zachytíme lásku dvou lidí a momenty, které ti dva sdílejí se svými blízkými.

Sharing is caring! ♥