Jak na mě novomanželé zapomněli
Z počátku byl vývoj celé svatební situace dost zajímavý, nejdřív mi Lucka psala, jestli mám 7.7. volno, pak zase, že to nakonec bude fotit jejich známá. Jenže známá se k mému štěstí k ničemu neměla, tak se Šulcovi obrátili zpátky na mě. Dohodli jsme si schůzku, na kterou ale nepřišli, což mě mrzelo, když už nic, tak můžou lidi alespoň napsat, že jo. No a ještě ten den odpoledne mi Lucka volala, že se omlouvá, ale že kvůli předělávání bytu na to úplně zapomněli.
Svatba se psem
Tak jsme se přeci jen sešli, klábosili jsme asi dvě hodiny, no a já si tuhle dvojku zamilovala. Přestože se do svatby vrhli mladí, což je dneska už celkem rarita, věděli přesně, co od toho čekají a to se mi hrozně líbilo. Navíc mě hrozně potěšila lokace, a sice na Lesné v Krušných horách. Kompletní třešničkou na dortu bylo vědomí, že celý svatební den nás bude doprovázet Zoe aka chlupatá kamarádka Lucky a Dana.
Svatební veselí
Přes všechny tyhle kotrmelce přišel den D, počasí nám krásně přálo, nálada byla víc než výborná. Šulcovi si totiž na svatbu pozvali skvělý lidi, no a co si budem, dobrá parta dělá skvělou svatbu. Parta mladejch lidí, která se při odpoledním focení nebála ničeho a po hlavě se vrhlala do všech nápadů, které jsme vymysleli. Bavilo mě to s nimi od začátku do konce, o to víc pak při následné editaci fotek. Bylo evidentní, že si váží mojí práce, čehož si zase vážím já. A taky, že mi věřili, že dostanou dobrý fotky. Co prý ale nečekali, že fotky budou tak skvělý (ne, to se nechválím sama, protože samochvála smrdí, že?).
Závěrem tohohle příspěvku apeluji na budoucí nevěsty a ženichy, pokud mají podobný styl, ať mě neváhají kontaktovat. Myslím, že můžeme vytvořit skvělej tým <3
